Moje rubrika

eels

8. března 2011 v 15:02 | child
"jak je hezke mit nekoho rad"

Přemýšlím, kdy naposledy - nebo jestli vůbec někdy - mi bylo takhle hezky. Nejlepší na tom je, že jsem věděla! že mi takhle bude, že si prvně musím všechno vyžrat a pak až příjde království.


Venku je tak krásně. Vevnitř taky. Až je mi trapně to tady psát.

bezdomovec v domě

30. prosince 2010 v 14:43 | m.
Malovala jsem svoje ego, abych se mu zavděčila, a aby mě nechalo být.
Malovala jsem svoje ego, i když jsem pochopila, že je mojí součástí.
Mám nemocné ego, a nevím, jestli mu ibalgin bude stačit.
Toho jsem se bála, že se dostanu sem. A hle, jsem tady. Nejhorší je, že toužím po stejném nápisu na krk - fuck of people. Ale souhlasím s tím, že bez lidí by to nešlo.

Ale jak si vás mám zamilovat, jak?

mondays motivators by Rose-Mary Maris

1. prosince 2010 v 10:24 | child
Whilst you are sleeping, the world goes on.

Whilst you are sleeping, the world spins and moves forwards.

Whilst you are sleeping, lovers meet and part, love and make up.

Whilst you are sleeping, the world brings ideas into being,
produces new life and new growth.

Whilst you are sleeping.

Whilst you are sleeping, creation moves its way into your head.

Whilst you are sleeping, dreams are hatched and brought into life.

Whilst you are sleeping.

Whilst you are sleeping, you toss and turn,
not knowing where you are or who you are with.

Whilst you are sleeping, ideas come and go
and never reach fulfilment.

Whilst you are sleeping.

It is time.

Time to wake.
Time to create.
Time to move forward
Time to love and grow.
Time to make your dreams come true.
Time to be who you really want to be.

Awaken to the power of who you are

And use that power to wake up all those around you.
Luv Ya

Přeji hezký první prosincový den.

vodové

24. listopadu 2010 v 10:49 | child
oči vždycky najdou oči
duhovky vždycky najdou duhovky
i když je neznáš

je to dokonalé

13. listopadu 2010 v 21:43 | child
Chce se mi dospět. Těším se, strašně se těším na to všechno co se děje vlastně i teď. Díky všem, co mě vedou na téhle cestě. I těm, co mě nemají rádi.. :)

divná

10. listopadu 2010 v 20:45 | child
skvělá

vlasy vlasy vlasy

30. října 2010 v 23:03 | child
Divná, tahle doba. Zítra poslední den volna, ale kde uběhly ty předchozí? Byla jsem v Brně, absolvovala jsem menší rodinnou oslavu, ale příjde mi že to vlastně vůbec nebylo. Potřebovala bych ještě aspoň půl roku, abych mohla udělat co musím, ale vlastně už ani den, nebo se zblázním.

Jedinou věc kterou jsem z půlky stihla jsou vlasy. Našla jsem kanekalon tak už mám čtyři dredy prodloužené a spravené. Tři zbývají. Ach jo. nejradši bych svoje vlasy vyhodila do koše, všechny.

Nevím, je strašně hodně věcí které teď musím udělat, ale příjde mi, že jsem se zastavila v jakémsi meziprostoru a čas mi ubíhá doslova mezi prsty. Nemůžu se dát do pohybu, bojím se, že mě to zabije. Ale jednou k tomu dojít přece musí, ne?

dost!

24. října 2010 v 17:18 | child
Před pár minutami jsem dospěla k názoru, že už mě to nebaví. Ne nedospěla - prostě to přišlo. Naráz mě osvítilo, nebo tak něco.

v chaosu

24. října 2010 v 16:56 | child
Buď jsem neschopná já, nebo ti pitomci co hází programy ke stahování. Grrr.

Hudba pro lepší náladu, samozřejmě :)
V pátek jsem měla podezřele dobrou náladu, ani nevím proč vlastně, ale bylo mi krásně.


Včera mi jeden člověk slíbil, že mě vezme na cestu kolem světa. To se mám, že?

duoon

18. října 2010 v 21:19 | child
Řekněte mi, co se to děje.. bojím se svojí slabosti.
Na čele se mi dělá vráska mezi očima.


Na tohodle pána, jménem Alva Noto, tvůrce hudby a vizualizací, se chystám do Olomouce.

dalimitri vii

12. října 2010 v 20:11 | child
Nedupejte po mé hrudi, prosím.

imaginární

10. října 2010 v 20:33 | child
Slzy tečou i z pod zavřených víček.

takže indigo

9. října 2010 v 10:50 | child
Ta jediná informace, která mi unikala, mi pomohla pochopit. Sebe. Jinak v podstatě nic nového mi včerejšek nepřinesl.

Oběd v burfi byl jako vždy vynikající.

A tenhle song do pohody.

krása okamžiku

28. září 2010 v 14:57 | child
Je mi krásně.
Takové chvíle miluju.
Horký čaj, nikdo doma, klid, čtyři dny v pyžamu zachumlaná v peřinách, Chopin, přítmí, za okny déšť. Nemyslím na nic. Na nic kromě přítomného okamžiku, který je nádherný.


Dobrá, jediné co za poslední dobu vážně sebralo, je ten můj výklad data narození. Protože to je pravda, i když poněkud nepříjemná.

sentimentální

24. září 2010 v 15:48 | child
Ptala jsem ho, jestli tady je. Jestli je se mnou.
A on řekl že ano.
Že bude plakat se mnou.
Se mnou - ve mně.

Jsem vyhaslá. Lze pochybovat?

Mrazení v zádech, nekonečná díra. Chodící mrtvoly všude. Všude! Všichni jsme vyhaslí. Všichni žijeme.

Rozumíte tomu? Řeč je velice omezený způsob komunikace. Ale nemusíte rozumět, nezáleží na tom!

někde se to musí zastavit!

16. září 2010 v 16:55 | child
a tak jsem pochopila, že takhle už to zůstane.
protože je přece jednoduché být jednoduchá, že miš!

budu vás milovat když si vezmete můj mozek!

moje srdce chce odletět ale
ta zrůda ho svírá

voda bez vody
v poušti

you said it's a suicide, I said this is a war

25. srpna 2010 v 15:32 | child
Nechci tam už bydlet! Někdo šel za závěsem. Za chvíli příjde Verč, ještě o tom neví ale budeme tam muset jít a prozkoumat to. Jinak tam už nevkročím!

To byla jen malá vsuvka. Do ničeho.


(nedivoč !)

sluníčko

21. srpna 2010 v 18:21 | child
Dneska jsem byla doma. S 3/5 mojí rodiny.

Je to lepší a horší. Je to horší a lepší.

Někdy na něco prostě nejste připraveni. Skoro nikdy na nic, jistě. Tohle byl jeden z těch šoků, které nic neznamenají, nic se nezmění, nijak to nepocítíte, ale stejně jste v šoku. Vážně o nic nešlo.


........... ................. poslouchejte ticho
Poslouchejte bolest, jinak jí neporozumíte.

vzdaluju se

19. srpna 2010 v 18:29 | child
Nedotčený sníh na volných plochách a v parcích, kde není žádný provoz, zčernal popílkem, zasypávajícím město z desítek továrních komínů a vnikajícím do ulic, bytů a plic. Dneska aspoň vítr rozehnal věčný pach, visící nad městem, zápach sirovodíku z velkého chemického závodu, odkud ho ve dne v noci vypouštějí do povětří. Za městem se tabule vítající motorizované návštěvníky... ale dřív než tabule je vítá tenhle smrad.

(Ladislav Mňačko; Jak chutná moc)


Přispěla jsem krásných 50Kč na povodně. Chci si totiž ještě koupit jeden červený svetřík.

Začínám se školy bát. Ten nápad který mi lítá v hlavě není vůbec špatný. Myslím, že druhák rozhodně, kdy. Ale nevím, jestli na to mám. Sílu i psychiku. Bylo by to těžké, ale takhle to dál nejde. Nevím totiž, jaká mám být.

Jdu si dražit ten svetřík, jde do tuhého. Zmije Salisa mi po něm jde!

moc

17. srpna 2010 v 22:03 | child
breč!


prosím
 
 

Reklama