Básně, úvahy

maj zayja

12. června 2010 v 13:21 | child
začínáš se chvět
cítíš nervová zakončení v konečcích prstů
tisíce cest, tisíce možností

každý musí jít sám
tvé stopy budou přikryty prachem
zapomeneme

ruka

29. dubna 2010 v 17:06 | child
Pocit uvolnění
Přichází
Hoří hřbet ruky
Nicota

Pocit naplnění
Přichází
Spánek je blahodárný
Nicota

Pocit radosti
Přichází
Stačí pohledět
Spásná nicota
---
Pocit nicoty
Přichází
Stačí si pustit korny
A pořádně pařit!!

n. t. z. B.

18. dubna 2010 v 14:46 | Child
Z očí pryští ti slzy
Nestačíš
Polykat ty jasné hvězdy
Bojuješ
S rozřezanou hrudí
Ty rány kurevsky pálí
Slova touhy se vznáší
Bez dechu, na obláčku, v dáli

ambient

1. února 2010 v 19:02 | Child
dřív, než začneš číst, klikni na ►


díváš se
-
snad miluješ? přeješ si
-
zavři oči
nech se prostoupit vesmírem
-
žij
jak chceš ty
neexistuje nikdo jiný než ty
v té chvíli
-
měj prázdnou hlavu
splyň s duší
-
teprv teď jsi to ty

Nic / k vysvětlení

23. prosince 2009 v 19:26 | Child
Byl den a byla noc
rychle
spěchej na pomoc
dřív než opadnou květy fialky
ať zase nespadne
dolů, pryč.

Jako blázen na vodítku
jo je to tak
táhne tě za sebou
mraky lidí se dívají
splyň s vodou.
Nedýchají.

/doplním k tomu obraz, až bude hotový/

Rozbít se na milion střepů

8. listopadu 2009 v 14:44 | Child

Co se to děje za tou zvláštní clonou najivity
propast či výška nezdolných skal
já stojím ve víru toho všeho
_on lhal
omámené smysly, láska a mír jen slova
v dnešní době nic neznamenající
proč?

Je to snad jen obava
že ty skály tě zdolají
v moři se utopíš, srdce ti vyrvou z těla
a už nikdy nebudeš člověkem.

Balancuješ na křídlech motýla
oprávněný strach
že pokoří tě svět
nic nevidět
nejíst, nepít, nemilovat, nedýchat!

Ztratíš hlavu
opustí tě, půjde za tou hudbou
lákavou
do nebe padající
proč to nemůže být mé nebe?

Rána

26. září 2009 v 17:57 | Child
Chodník, koleje, cesta.
Stála mezi kolejema a cestou a čekala, co se bude dít. Zvláštní pocit jí našeptával, že dneska bude něco jinak. Že se třeba konečně něco stane. Třeba jí něco řekne.
Na kolejích rosa, všude kolem mlha, právě svítá. Po cestě jezdí jedno auto za druhým, v něm lidi spěchající do práce. Unavení, každý zívá.
Postává na chodníku, zírá na koleje a jen naslouchá hluku z cesty. Lidé kolem ní prochází, každý ve vlastních myšlenkách, bývalí spolužáci ani nezvednou hlavu. Není to tak dlouho kdy mluvila s člověkem.
Špinavý chodník, vpravo koleje, vlevo cesta. Známý zvuk ji vytrhne z toho všeho. Konečně přijela šalina.

text.

Miluju skryté významy

8. září 2009 v 17:25 | Child
strašně moc věcí
v tobě
splyne se zemí
jednou
vyletíš do oblak
snad
plno galaxií
a ty jsi ta součást
nekončící
ztotožněná
s tebou?

Myšlenkové pochody zachycené na "papíře"

11. července 2009 v 19:48 | Child
Jak strašně si přeju nebýt tím kým jsem. Konkrétně nechci mít svojí povahu. Bezstarostnost - najdu to na střední?
Úvaha o relativitě, o bohu. - nečíst!! je to dlouhé a nezáživné, prostě moje aktuální zachycené myšlenky, které nemám kde napsat. A že to ***** potřebuju. A do angličtiny se mi to překládat nechce.

Včerejší odpad

9. července 2009 v 20:21 | Child
Yesterday´s Jam, jeden z nejlepších dílů IT.Ale dělo se to dneska.
Jdu kreslit, mám nový srdeční objev.

Mimo časoprostor

4. července 2009 v 22:53 | Child
No jo, Marek mě dycky (nevědomě, samozřejmě) dorazí. Je to ségry bývalý (velice talentovaný a to po všech stránkách) spolužák. Jeho bandzone zde.

Chci být motýl
Alespoň na den
Moci se proletět
Svobodně
Myslet


Divokou šelmou být
Chvilka stačí
Moc, hrdost
A respekt mít
Zkusit to

Mít volnost
Jen jednou
Jako rybka
Ve vodě
Si plavat


Ale já jsem člověk
Na výběr není
Svoboda, volnost
Co je to za blbost?
To tě má vyzkoušet?
Zvláštní sen
Bez sil --

Svoboda slova

27. května 2009 v 21:15 | Child
Psala jsem to včera, nechtělo se mi to sem dávat. Ale tak něják mě to vystihuje i teď. Taková rozpolcenost.

kde to jsem
v jakém století
čas letí
probouzíš se
s myšlenkami o kráse
spáse, volnosti
usínáš
a víš
že to je všechno lež
svoboda neexistuje
a jen optimisti si to neumí přiznat
jako věž
pod vodou
tyčí se do nebes
chceš
dostat z hlavy
všechen ten hnus
miluješ
zrazuješ, děláš ze sebe debila
pro koho? pro boha?
pro dobro lidstva?
nepovídej..
zastav se
dívej
se kolem sebe
a možná pochopíš
v jakých sračkách
to žiješ
...
miluješ, zrazuješ...

Kdo miluje, bojuje!!!

23. května 2009 v 14:03 | Child
Všechno co kdy píšu, text či volně psaná báseň, je vždy pravda. Aktuální pravda.

Mě zdál se ze čtvrtka na pátek sen.

V něm
seděli jsme my dva
v autě.
Řídila jsem.
Najednou
touha nezkrotná
tě obejmout.
Stalo se tak
však
zapoměla jsem
na jedinou a nejdůležitějsí věc.
Neřídila jsem už
my nabourali se
kvůli mě, světlo kráse.
Probudila jsem se
slzy v očích
dnešní den
špatně skončí.
Byl pátek, ráno
na sen jsem skoro zapoměla
ta událost však
všechno připoměla.
A já jediná
s prázdnotou uvnitř
svírám kříž
na svém hrobě.

Hřmění

11. května 2009 v 20:01 | Child
Hektický pohled
Rozbouřené nebe
Tlukot srdce
Napoví hodně
Skrývané emoce
Do duše se vrývají
Snažíš se
Křečovitě, divoce
Déšť z nebe padá
Jako slzy
Stéká po oknech
Po tváři
Najednou však smích
Až hysterický
Panická hrůza
Posedlost
Blesk projel oblohou
Počítáš
Zjišťuješ
Miluješ
K čemu to všechno?
Když v tom
Zahřmí..

Epitaf

25. dubna 2009 v 15:32 | Child
Nedaleko odešla ta beznadějná klavíristka, malířka.
Zde pod zemí spí tiše, odpočívá, už nenaříká.

...zbytek uvidíte až na kameni.

Zamyšlení nad věcmi jasnějšími než sám život

22. dubna 2009 v 15:44 | Child
There is no reason to fear, laugh, scream
we can be only worry
that all will be shit like always
be here not means to be cool
it may be after some agreement.

Be calm, be alone
fucked to all
have like yourself live
wear you favourite keck
be yourself, disregard of nobody
in this body you live only once
so enjoy it.

...a bude tam chyb jak nas...

Loutka ze živého masa myslící si cosi

19. dubna 2009 v 21:31 | Child
Hlava
utopená
zadušená
v minulosti.
Sténá
vzlyká
naprázdno polyká
slova
nevyřčená,
pomíjivá.
Vzpomíná,
zapomíná.
Musí zapomenout.
Všichni
to chtějí
a nevědí
nic.
Neví
jak to bolí
co dělají
na co myslí.

Dáví se
výkřiky.
Bolestivě
bodají.
Neslyšně
volají.
Křehce
padají
vzhůru.
...

Optimismus v první řadě sedí a zírá na mě s lízátkem v puse.

16. dubna 2009 v 17:53 | Child
Totálně psychicky odrovnaná (oh to zní tak emařsky :D)
Duše je na řadě
Óó božtí andělé
Jděte si pro ni
Nenávist
Závist
Jdou ruku v ruce

Na rozcestí
Stojí, sedí, leží
Na cestu
Zírá
Na cestu zasypanou stromy
Proč se nevydá
Tou volnou

Aby mohl člověk milovat,
musí nejdřív zapomenout.

V temném lese na rozcestí

14. dubna 2009 v 21:24 | Child
Zdá se
Že vše nabralo jiný směr
nový dech
všichni šťastni
světlo zhasni
krásný pocit
bez viny
tikající hodiny
ten pohled
hluboký, něžný
mě pronásleduje

utéct nepomůže
pomoc ani nechci
nechte mě spát
i když se budu bát
je to k ničemu
má ještě něco smysl?

V tom snu
Půjdu
dál

Prostě

29. března 2009 v 0:33 | Child
sama
sedím
mezi lidmi
oblopena
ticho
a lidi mluví
nevnímám
ale odpovídám
co vlastně říkám?
 
 

Reklama