Srpen 2010

pulsar

27. srpna 2010 v 18:58 | child
Na světě je pořád ještě pár lidí, kterým není všechno jedno, jsou vnímaví a tvůrčí. Takových lidí by mělo být víc!

Prší. Zvuk kapek je osvobozující, stačí se zaposlouchat a nebudete mít nic jiného v hlavě.

Najděte si obrázky pulzarů, jsou nádherné. Jsou to rotující hvězdy vydávající proudy energie.

Už nemám co bych psala, jsem někde jinde než vy.

you said it's a suicide, I said this is a war

25. srpna 2010 v 15:32 | child |  Moje rubrika
Nechci tam už bydlet! Někdo šel za závěsem. Za chvíli příjde Verč, ještě o tom neví ale budeme tam muset jít a prozkoumat to. Jinak tam už nevkročím!

To byla jen malá vsuvka. Do ničeho.


(nedivoč !)

sluníčko

21. srpna 2010 v 18:21 | child |  Moje rubrika
Dneska jsem byla doma. S 3/5 mojí rodiny.

Je to lepší a horší. Je to horší a lepší.

Někdy na něco prostě nejste připraveni. Skoro nikdy na nic, jistě. Tohle byl jeden z těch šoků, které nic neznamenají, nic se nezmění, nijak to nepocítíte, ale stejně jste v šoku. Vážně o nic nešlo.


........... ................. poslouchejte ticho
Poslouchejte bolest, jinak jí neporozumíte.

vzdaluju se

19. srpna 2010 v 18:29 | child |  Moje rubrika
Nedotčený sníh na volných plochách a v parcích, kde není žádný provoz, zčernal popílkem, zasypávajícím město z desítek továrních komínů a vnikajícím do ulic, bytů a plic. Dneska aspoň vítr rozehnal věčný pach, visící nad městem, zápach sirovodíku z velkého chemického závodu, odkud ho ve dne v noci vypouštějí do povětří. Za městem se tabule vítající motorizované návštěvníky... ale dřív než tabule je vítá tenhle smrad.

(Ladislav Mňačko; Jak chutná moc)


Přispěla jsem krásných 50Kč na povodně. Chci si totiž ještě koupit jeden červený svetřík.

Začínám se školy bát. Ten nápad který mi lítá v hlavě není vůbec špatný. Myslím, že druhák rozhodně, kdy. Ale nevím, jestli na to mám. Sílu i psychiku. Bylo by to těžké, ale takhle to dál nejde. Nevím totiž, jaká mám být.

Jdu si dražit ten svetřík, jde do tuhého. Zmije Salisa mi po něm jde!

moc

17. srpna 2010 v 22:03 | child |  Moje rubrika
breč!


prosím

djuty frí

16. srpna 2010 v 14:53 | child |  Moje rubrika
Já vás tak nenávidím, já vás tak miluji! Je to paradox, boží dichotomie. Moje boží dichotomie.
...
Konečně mám včerejšek za sebou. To bylo slz kvůli lidem, které ani neznám. Ale bylo na Ukrajině krásně. A děsivě. A roztomile, jak řekla jistá paní sedící naproti mě při večeři.

Smutek.

hej, ajm geting form

7. srpna 2010 v 12:16 | child |  Moje rubrika
Myslím, že tohle je poslední příspěvek než odjedu na Ukrajinu. Na týden.

Lev se u mě projevuje vážně netradičním způsobem. Ascendent lva taky, je to šílené. Moje tendence kecat všem do života vadí i mě samotné.
Kdo nevěří znamením a celkově astrologii asi neví o čem je řeč, ale na mě sedí totálně všechno. A na něho taky.

Hold mám slabost pro raky :)


Nebojte se smrti, ona totiž neexistuje

6. srpna 2010 v 19:00 | child |  Moje rubrika
Už to není jako dřív, nemám potřebu tady psát co jsem kde s kým dělala, vlastně vůbec nevím proč tady ještě píšu.

Ale něco vám tady ještě zkopíruju, přepisovala jsem to z... knížky. Ať máte co číst, třeba se i nad tím zamyslet. Třeba vám to taky změní pomalu život. Třeba (-za pár let, zboří se svět...).




Sleduj, jak se tvůj život odvíjí, ale udržuj své já pohromadě. Uvědomuj si, že všechno je jen iluze, a měj z toho radost. Ale nestaň se iluzí.
Neboť ty nejsi iluze, ty jsi jejím stvořitelem.
Žiješ v tomto světě, ale nepocházíš z něj.
Proto užívej iluzi smrti jako klíče, který ti otevře dveře k bohatšímu životu.
Díváš-li se na odkvétající květ jako na umírající květ, naplňuje tě to smutkem. Díváš-li se na něj jako na součást celého stromu, který se mění a který brzy ponese ovoce, vidíš jeho skutečnou krásu. Až pochopíš, že odkvétání a opadávání květů je známkou toho, že strom brzy ponese ovoce, pak pochopíš život.
Pozorně se dívej a uvidíš, že život je svou vlastní metaforou.
Pamatuj si, že nejsi ani květ, ani plod. Jsi strom a tvoje kořeny jsou hluboce zakořeněny v Bohu. Já jsem půda, z níž vyrůstáš, a tvé květy i tvé plody se vrátí zpátky do půdy, aby ji obohatily. Tak život plodí nový život. Proto život nemůže poznat smrt - nikdy.