Červenec 2010

Ajm in d progres.

31. července 2010 v 22:06 | child |  Moje rubrika
Dneska mi bylo chvilku fakt dobře. Dívala jsem se z okna na ubíhající čechy, bušili do mě po dlouhé době DevilDriver.
Sama na sobě pozoruju změnu. Je to děsivé, zároveň ale fascinující.



Tenhle song jen tak, pro radost.


Vítám se doma, peřiny převlečené, okoupat a spát.

korn, again

22. července 2010 v 0:51 | child |  Moje rubrika
Je to lepší. Už se ten den dal přežít. Ale co to melu, chtěla jsem tady dát hlavně jeden nový song z nového alba Korn - Korn lll. Remember who you are. Recenze jsou spíše negativní, ale nevěřte všemu. Respektivě recenzím.

No ale dneska to vážně šlo. Na chvíli zase radost ze srdce! Malá chvilka, šlo o blbost a nevěřila jsem, že to někdy udělám. Ale udělala a ... no dopadlo to normálně, normálně dobře. Hold mi to tady stojí za zmínku.


Jinak od soboty asi teda jedu zas na týden pryč, možná. Začíná se mi to hezky plnit.

Taky jsem (chvilku i vážně) přemýšlela o rastech. Jasně, trochu by byly s těma dredama jak pěst na oko, ale chápejte! Nemuset se česat! Ta představa kryje to zmiňované pěst na oko.

Taky se musím pochlubit, že jsem se dneska málem utopila na Šterkovně (pro neznalé - něco jako přírodní rybník/koupaliště). Vážně, bylo to fuj, ale zase tam večer (zrovna zapadalo slunce) skoro nikdo nebyl...

trip

19. července 2010 v 18:42 | child |  Moje rubrika
jinak

ztratila jsem se
nikdo kdo by hledal
tma
bojím se vás lidí
utíkám před vámi
ale ty

mi pořád chybíš
neschopnost nadechnout se přetrvává
pokoj


bůh?
je tady, je daleko
je všude
viděla jsem ho ve světle
a mluvila s ním

chybí mi
chybí mi kyslík

miss you

19. července 2010 v 18:01 | m. |  Moje rubrika
Vezmu to zkrátka.
Z kapel co si pamatuju mě nadchly Valravn, Midi Lidi (zjišťuju že si moc nepamatuju), the Cranberries byli naživo taky super, stejně jako Iggy Pop (má vážně skvělý hlas), dále se mi líbili Please the Trees, Dubmarine, Sophie Hunger...
Z necelých čtyř dnů je toho celkem málo, ale převážně jsme se váleli na New York stage (klimatizace), koukali na filmy v Minikině (Hluboký spánek, Katka) nebo o půl jedné v noci putovali po Ostravě v dešti do vzdáleného Mirroru (umělecká hospůdka) kde jsme zůstali do zavíračky.

To bylo k Colours.


jinak

maj soul is fíling d pein bat_

13. července 2010 v 21:26 | child |  Moje rubrika
...
Konec je vždycky stejný. Jednoho dne se probudíš - v tomto nebo příštím životě - a uvědomíš si, čím opravdu jsi a čím jsou všichni ostatní, a všem odpustíš a nakonec dosáhneš stadia, kdy pochopíš, že odpuštění není nutné.
Uvědomíš si dokonalost celého procesu, pochopíš, jak všechno přispělo k tvému vývoji a poděkuješ všem hercům ve svém scénáři a všichni budete šťastní, protože vás obklopí Boží láska, a ve své lásce k Bohu, který je Životem, budete jeden druhého objímat.

marry me

12. července 2010 v 22:55 | child |  Moje rubrika

Já... vždycky jsem se matce smála, když jsem byla malá a ona brečela u filmu jako byl Titanic. Co se semnou stalo, že před třemi týdny jsem se rozbrečela u Harryho Poterra (když Sev zabil Brumbála - ale ne kvůli Brumbálovi, ale k vůli těžkému osudu Severusovu :)) a dneska... dokonce třikrát u Nového měsíce. Kaju se.

Ale vážně, něco na tom Stmívání je. Kromě komerčnosti - ty knihy (ač jsou to romány jak bič) mají své nezaměnitelné kouzlo. To se jim upřít nedá.

Dívala jsem se na Speak, kde má opět hlavní roli Kristen, ovšem hodně za mlada. Hned potom si pusťtě Nový měsíc a depresi máte zaručenou._

Neumím to vyjádřit. Neumím. To.

hepybrzdej

8. července 2010 v 17:48 | child |  Moje rubrika
Je divné, tohle období. Přežírám se kokinkama s nutelou ale stejně. Ani tři kafe denně nemají efekt.

Na dovolenou nakonec přece jenom jedem do Podkarpatské Rusi, na Ukrajinu. Byl to můj prvotní plán, tak jsem ráda.


Film Frida je vážně fantastický. Viděla jsem ho už tolikrát, ale stejně mě nikdy neomrzel. Ani včera. Že bych ho dneska dala znovu? Chtěla jsem se kouknout na HP1, ale nejde mi stáhnout. Kdybych byla chlap tak daruju sperma ať mám prachy na rychlejší download (víme, z čeho to je). Třeba v příštím životě.

Jde vám na rozum, že člověk poslouchající Meshuggah jde na Colours? (takové zamyšlení)

co, no

6. července 2010 v 18:48 | child |  Moje rubrika
...
hm, to je nálada. podřazená lidské rase, zmučená existencí, bojící se.

ach jo, ty výlety. včera jsem byla s mamkou v práci, v kavárně jsem prošla kolem martina chodúda, paráda. seděl u prvního stolečku přímo proti dveřím, zjevně pořád ovíněn slávou. a to možná ani nevíte, že mám školu hned vedle školy kam chodil (chodí?) on. mám se čím chlubit, že.

dneska na mě mamka ráno skočila, že jedem na ondřejník. po prvotním šoku a touze zabít jsem si řekla proč ne. aspoň další zabitý den. ono to totiž ubíhá rychleji, když se něco dělá, než když se válím doma.

ta fotka kvůli vzpomínce. je z dneška. ten dědula tomu dodává atmosféru, je to stará vzpomínka.

chtělo by to stojan. jako malířský. nedávno jsem si půjčovala od denisy, ale teď.. no co, nevadí mi že spolu nekomunikujem, už si nic půjčovat nechci. chci svůj, mám už nějaký návrh na sololit, ale na zemi je to na pytel.

chtělo by to společnost. aspn toho psa, sakra. takhle se člověk zblázní. ne člověk, ale já se zblázním!

dneska bez hudby, ono ticho je někdy uklidňující, léčivé. nebo taky trapné, znervózňující nebo děsivé. vyberte si.