bolí

29. června 2010 v 21:06 | child |  Moje rubrika
protože můj bůh je daleko. A to i kdybych stála hned vedle něho. daleko.

Všechny cesty někam vedou, hory ční až do mraků, že všechny strasti jednou přejdou, že svět je plný zázraků. Kdo to tvrdil? Jen tak lhal? Musel to být blázen...nebo miloval. bla bla bla

Včera, v kině na Ženy v pokušení. Záměr byl se rozptýlit. Místo toho mě to uvedlo do depky, a myslím, že nejsem sama, kdo záviděl. Kdo to viděl, tak asi ví, o čem mluvím.




Spát na půdě je celke psycho. Teda - v obytném ateliéru.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | Web | 30. června 2010 v 11:34 | Reagovat

Já bych na půdě spal rád, já to tam můžu. 8) Chceš se čenžnout? :)))

Teda, ty máš skoro stejnou depku, jakou mívám já.... :-S To od tebe prostě není fér! [ ;-) ] Ale snad se z toho jednou vyhrabeš... :)

2 Moňa Moňa | Web | 30. června 2010 v 20:29 | Reagovat

já bych s tebou taky hnedka měnila...teda tu půdu jenom :D Jsem ráda, že já už mám depky celkem za sebou a vím, že to není nic příjemného, zvlášť když vím, že tě to trápí už dýl :( Doufám, že víš, že kdykoliv budeš cokoliv potřebovat, tak jsem tu jenom pro tebe :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama