Červen 2010

bolí

29. června 2010 v 21:06 | child |  Moje rubrika
protože můj bůh je daleko. A to i kdybych stála hned vedle něho. daleko.

Všechny cesty někam vedou, hory ční až do mraků, že všechny strasti jednou přejdou, že svět je plný zázraků. Kdo to tvrdil? Jen tak lhal? Musel to být blázen...nebo miloval. bla bla bla

Včera, v kině na Ženy v pokušení. Záměr byl se rozptýlit. Místo toho mě to uvedlo do depky, a myslím, že nejsem sama, kdo záviděl. Kdo to viděl, tak asi ví, o čem mluvím.




Spát na půdě je celke psycho. Teda - v obytném ateliéru.


so

25. června 2010 v 19:45 | child |  Moje rubrika
Je to něco jiného než na základce. Naprostý opak. Věřte nebo ne, ale je to pravda, že bych do té školy mojí nejradši šla i o prázdninách. Dva měsíce neuvidím většinu těch lidí. Moji rodinu. Dva hnusné měsíce budu trávit doma, teda né doma, ale v tomhle prohnilém domě. Počínaje zítřkem mi začíná velké stěhování. Kurva už. Vážně, chtělo se mi brečet. To loučení v hospodě bylo daleko větší než na konci devítky. Co budu teprv dělat ve čtvrťáku? Sakra. Nechápu se. Brečím, a říkám si proč vlastně. Jsem na ty lidi fixovaná, nesnesu změnu.
...

cuomolo←

20. června 2010 v 15:28 | child |  Moje rubrika
Začínám to tam mít ráda.
Bylo moc fajn včera, i předvčerem, což se divím - k vůli nemoci. To jsem většinou dost nevrlá. Moc, moc fajn.


Zato tady doma to začínám pěkně nesnášet. Nevím co se semnou už kdysi stalo, že si s nikým z rodiny vážně nerozumím. Hm.

Plán na prázdniny skoro hotov. Nebudou tak nabité odjezdy z domova, jako to mají lidi kolem, nýbrž to bude o mnoho těžší, mrzutější, nesnesitelnější, no prostě těším se.

Okolí mě kazí, ničí, ale já se s potměšilou radostí nechávám. A na Ostravu přes ty dva měsíce určitě nezanevřu. Mám to tam ráda, i ty lidi mám ráda. Ve skutečnosti mám kolem sebe dost lidí, které mám skutečně ráda, i když se to někdy nezdá.

za radnicí u řeky

16. června 2010 v 21:27 | child |  Moje rubrika
..tam se dějí věci.
Myšlenky.
Suchá duše.


Obhajoby mám za sebou. S body jsem spokojená.
Ale ten pocit radosti mě přeskočil.

maj zayja

12. června 2010 v 13:21 | child |  Básně, úvahy
začínáš se chvět
cítíš nervová zakončení v konečcích prstů
tisíce cest, tisíce možností

každý musí jít sám
tvé stopy budou přikryty prachem
zapomeneme

adidas je sakra dobrej!

6. června 2010 v 17:47 | child |  Moje rubrika
Jo a já mám jasno.
Aspoň. Teda. Mám?
Jdu dál lidi. Evoluce čeká. Na mě :)?
Ta knížka mi pomohla. Těch pár lidí mě nakoplo. Pořádně.

Taky mám konečně uklizíno v pící. (pc) (=počítač) :D
A to pořádně jako. Hezky každá složka začíná velkým písmenkem a tak. To jsem ale šikovná.

Klauzura hotova, ještě aby ne, když se celý týden dělalo jenom na ní. Ještě spatlat obhajobu (bude velice intelektuální a poučná, bacha na mě) a vykoktat ji před porotou a bude vystaraný. Jouhou!

Tak. Jdu do svého ateliéé, válet se, možná kouknu do literatúry, možná něco přečtu, možná si mustím nějákou skvělou mjůzik, nevím.

Na závěr tohoto velice exkluzivního článku jedna supr věc.


bom-ba?

5. června 2010 v 15:50 | child |  Moje rubrika
A já jsem si celé dopoledne kladla otázku, proč kolem nás najednou jezdí jedno auto za druhým.